Tradice

Svatební den je odpradávna dnem magickým. Měl by se stát malou slavností, kterou si budou novomanželé připomínat celý svůj život. Není proto divu, že je opředen mnoha tradičními zvyky a rituály. Mnohé z nich nemají racionální podklad, přesto patří i k dnešním radostným oslavám vzniku nového manželství.

Pojďme si proto některé připomenout…

 I chvíle před svatbou mají kouzelnou moc

Zkouška ženicha

Ještě než ženich vstoupil do nevěstina domu, byl podroben nenápadné zkoušce. Na prahu na něj čekala láhev vína a špalek se sekyrou. Jestliže po-padl první sekyru, bylo to dobré znamení, že z něj bude dobrý hospodář. Ale zalíbila-li se mu první láhev vína, ojoj, bude z něj opilec!

Zkouška nevěsty

Ani nevěsta nebyla ušetřena malého prověření svých schopností. Při prvním vkročením do ženichova domu měla připravenu v rohu metlu. A jak hbitě se s ní otáčela, taková z ní byla hospodyně.

Zvací koláčky

Čekání na svatbu krátily mimo jiné zvací koláčky. Rozdávaly se příbuzným a známým a sloužily jako pozvánka na svatební hostinu. Měla by je péci nevěsta se svojí matkou několik týdnů před svatbou. Koláčky by měly mít alespoň tři příchutě. Podle chutnosti koláčků se opět posuzovala šikovnost budoucí hospodyně.

Loučení se svobodou

V tradičním pojetí probíhalo tak, že se v předvečer svatby v ženichově a nevěstině domě sešli svobodní přátelé a vrstevníci snoubenců, kteří připravovali výzdobu na svatební den, zejména zdobili svatební májky. Přitom se notně popíjelo, zpívalo, tančilo a veselilo. Tento zvyk se těší velké oblibě i dnes. Nevěsta i ženich, každý zvlášť, se spolu se svými kamarády několik dnů před svatbou loučí se svobodou, což se též řádně zapíjí. V tom zůstala tradice nezměněna.

Družičky

jsou ještě svobodné dívky, které doprovázejí nevěstu do kostela. I tento zvyk měl svůj význam: duchové, kteří chtějí nevěstě uškodit, si ji mají splést s některou z družiček. Aby se to podařilo, musí mít družičky na sobě šaty velmi podobné nevěstiným.

Manželství je stavba, která se musí denně znovu budovat.
A. Maurois

Chystáme se na obřad

Ve svatební den si nevěsta musí obléci něco nového, něco starého, něco vypůjčeného a něco modrého. Zajistí si tak světlou budoucnost.

Přivolání štěstí

Po obřadu samotném na novomanžele čekají přátelé a příbuzní s plnými hrstmi rýže. Hojně je zasypávají, aby přivolali mnoho dětí. Ze stejného důvodu si má nevěsta při hostině posadit na klín malé dítě.

Ochranné kouzlo

Přátelé zasypávají novomanžele před jejich domem oříšky, zrním, drobnými mincemi nebo fíky. Tentokrát nejde o početné potomstvo, ale o oběť, která je přinášena bohům domu a domácího krbu. Oběť má smířit duchy s nově příchozími – s nově založenou rodinou.

Rozsypání květin

Neteře snoubenců nebo dcery jejich přátel jdou v čele svatebního průvodu do kostela a rozhazují kolem květiny. Toto je rovněž původem pohanský zvyk. Květiny měly přilákat bohyni plodnosti.

Navlékání chomoutu

Ženichovi navlékají kamarádi na krk chomout, přivazují na nohu kouli. To aby si lépe připomněl, že již není svobodný, že se od nynějška musí přizpůsobovat…

Házení svatební kyticí

Nevěsta za sebe hodí svatební kytici. Která dívka ji zachytí, ta se bude do roka vdávat.

Svatební špalír

Svatebčané vytvoří spojenýma rukama uličku, kterou musí oba novomanželé projít. Je jim v tom jemně bráněno, aby přivykli překonávání nesnází v manželství.

Zatahování

Ženichovi kamarádi napnou po skončení obřadu před východem z kostela provaz, ozdobený květy, stuhami, ale i například vypitými lahvemi, a dovolí novomanželům pokračovat v cestě, jen když se ženich vyplatí. Tímto způsobem se ženich vykupuje ze svých mladických hříchů.

Ani při hostině nezapomínáme na odhánění zlých duchů a dodržování tradic.

Rozbíjení talířů

Před hostinou hodí někdo z přátel na zem talíř před ženicha a nevěstu. Podle pověry střepy přinášejí štěstí. A navíc je potřeba při zametání procvičit spolupráci v manželství.

Pojídání z jednoho talíře

Pojídání polévky z jednoho talíře rukou společnou a nerozdílnou. V tomto dávném zvyku, který se dodržuje snad na všech svatbách dodnes, je zakořeněno poznání, že ode dneška už bude třeba dávat i brát ze společného koláče rovným dílem.

Tanec se závojem

Kolem půlnoci si nevěsta sundá závoj a se zavázanýma očima začíná tančit. Svobodné přítelkyně tančí kolem ní. Nevěsta se pokouší jednu z nich chytit a nasadit jí závoj. Pověra praví, že ta, která je polapena, bude příští nevěstou.

Únos nevěsty

Ke konci hostiny čeká na ženicha ještě jedna zkouška. Přátelé se domluví a odvezou nevěstu na nějaké tajné místo. Ženich ji musí hledat a jestliže svou nevěstu nenajde, musí zaplatit výkupné. Únos symbolizuje odloučení dívky od jejích rodičů a přechod do manželství. Tato tradice se také velmi hojně dodržuje.

Odjezd ze svatby

Novomanželé odjíždějí v autě, které za sebou táhne staré plechovky – novodobý zvyk, který známe spíše z amerických filmů. Jejich hřmot odhání zlé duchy a chudobu.

Milovat někoho znamená zestárnout s ním.
A. Camus

Přenášení přes práh

Ženich svou nevěstu po návratu z hostiny přenese přes práh jejich nového domova. Přelstí tak zlé duchy, kteří číhají právě pod prahem. Tak také symbolicky začíná jejich společný život.